Zdravá chůze

Chodidlo

 

      ….je od přírody geniálně vytvořené. Je to struktura zajišťující stabilní postoj a rovnováhu, bipedální lokomoci včetně zmenšování energetické náročnosti chůze a tlumení nárazů, navíc je schopná i aktivního úchopu, jak lze pozorovat u lidí se ztrátou horní končetiny. Jde o důmyslné seskupení kostí, vazů, svalů a šlach, jenž dokáží plnit tyto až protichůdné úlohy – obě nohy se skládají z 1/4 všech kostí v těle: v jednom chodidle jich je 28 včetně dvou malých sezamských kůstek, dále z 37 kloubů, 107 vazů a 19 svalů a šlach. Celé chodidlo pak protkává na 200 000 nervových zakončení.

      Aby mohla noha vykonávat všechny výše uvedené funkce, jsou v ní aplikovány dva sofistikované principy: klínový a spirální.

      Během evoluce se spirála často ukázala jako efektivní řešení. Nejinak tomu bylo u svalů chodidla. A tak byla spirála použita i při přeměně kulovité klenby úchopové nohy na současnou spirální klenbu. Pata se napřímila otočením o 90º a patní kost zmohutněla, palec se uložil rovně dopředu a došlo ke kontaktu jeho hlavního kloubu se zemí. Spirála neboli šroubovice je trojrozměrná. Proto i u chodidla vidíme rotaci přednoží proti středonoží, které při dostatečně velké rotaci vytváří navíc oblouk podélné klenby a jde-li rotace ještě dál, pak i esovité ohnutí, které je patrné v diagonálním směru od vnější části paty směrem k palci. Tím se vytváří také oblouk klenby příčné.

      Oblouk podélné klenby je držen také pomocí principu klínu, kdy tři klínovité kosti v zanártí do sebe klínovitě zapadají a v podstatě samonosně drží klenbu. Při zátěži se pak ještě více vkliňují do sebe, čímž se zvyšuje stabilita a pevnost této struktury v dynamice nohy. Síla, která pak tyto klíny tlačí k sobě, je vyvolána právě tahem svalové spirály, tedy rotací přednoží proti středonoží. Zadní část nohy se otáčí ven (je v supinaci) a přední naopak dovnitř (pronace).

Obrázky použity z knihy Zdravá chůze po celý život, Dr. med. Christian Larsen

Deformity chodidla a jejich příčiny

 

      I přes tuto geniální strukturu dochází k deformitám nohy. Proč tedy? První věc je náchylnost palce. To je dáno evolucí,  kdy během stavění se na zadní končetiny u  našich prapředků se palec pomalu přesouval z protistojné pozice k ostatním prstům nohy, čímž se začala zmenšovat uchopovací schopnost nohy. Ukotvení palce tak zůstalo jediným slabým místem nohy – pružně-stabilní připevnění palce ke klínové kosti je málo odolné vůči nesprávné zátěži. Druhým problémem bývá ochabnutí svalů nohy – torze pak ochabuje, a tím povoluje zaklínění zanártních kostí a klenba padá.

      Nesprávná zátěž může být vyvolána nadváhou, špatným došlapem (ať už kvůli botě, nebo špatným postavením chodidla z důvodu zkrácených svalů), postavením těla mimo kolmou osu atd. Ochabnutí svalů je pak z velké části důsledkem právě nevhodné obuvi, kdy příliš silná podrážka neumožňuje přirozené odvíjení chodidla a tím práci svalů podélné klenby a úzký prostor pro nárt a prsty pak zase zabraňuje plnohodnotnému pohybu příčné klenby při tlumení došlapu. Na celou problematiku se pak nabalují další vlivy, jako rozvolnění vazivových struktur v důsledku hormonálních změn (zejména u žen), nedostatku některých látek ve stravě či genetické predispozice.

      Protože je chodidilo jeden celek, málokdy je vidět jeden izolovaný problém. Naopak se různé deformity chodidla často prolínají. Mezi nejčastější kombinaci patří vbočený palec (hallux valgus), spadlá příčná klenba a drápovité prsty.

Co lze řešit?

Vbočený palec, spadlá příčná klenba, plochá noha, nestabilní kotník.. Naučíme se cviky na nápravu a vysvětlíme si souvislosti se zbytkem těla, aby se předešlo v budoucnu opakovaným problémům.

Správná chůze, principy bosé chůze, vhodná obuv, … Řekneme si, jak vypadá správná obuv a v čem je nevhodná většina běžné obuvi. Naučíme se správně odvíjet chodidlo, správně došlapovat, správně nést těžiště těla.

Správná běžecká technika. U běhu se jinak pracuje s chodidlem. Zároveň je nutné zapojit další partie pro správné těžiště a pracovat s tělem tak, aby se šetřily záda a klouby. Důležitá je též délka kroku i kadence.

A proč bosá chůze?

 

1.    Stimuluje svaly chodidla a jeho receptory (exteroceptivně), čímž se svaly aktivují a zapojují do přízpůsobení se nerovnostem povrchu. Svaly se tak posilují a noze se vrací pevnost a pružnost.

2.   Proprioceptivní stimulací chodidla se vzruchy přenáší do nervového sytému, kde se na základě toho uzpůsobuje a formuje vzpřímená postava, posturální
stabilizace. Při změně postavení nohy je toto odchýlení od optima fixováno i ve vyšších etážích (koleno, kyčel, pánev, páteř).

3.   Z pohledu reflexní terapie dochází ke stimulaci reflexních zón jednotlivých orgánů, a tím ke stimulaci správné aktivity těchto orgánů

4.   Uzemnění. Země má svoji vlastní frekvenci 7,83 Hertzů, zv. Schumannova rezonance. Tutéž frekvenci využívá i náš mozek pro přežití a adaptaci. To vědí i v NASA a astronauti létají do vesmíru s vibračním zařízením simulujícím tuto frekvenci, aby netrpěli nemocemi a slabostí. Bosá chůze nás s touto frekvencí spojuje a tím kalibruje naše vnitřní hodiny, naše cirkadiální rytmy, fyziologické i hormonální cykly. Záporně nabité elektrony zemského povrchu neutralizují pozitivně nabité volné radikály našeho těla, čímž ustupují mimo jiné záněty. To bylo potvrzeno i pomocí lékařských termografických snímků. Zánětlivému procesu v hlavním kloubu hallux valgus to jistě prospěje. Naše tělo navíc vytváří vlastní elektrický náboj a tím elektrické pole, které funguje stejně jako elektromagnetický smog. Spojením se zemí tento náboj rozptýlíme. Naopak nazuté boty fungují jako izolant.