Stárnutí nemusí nutně znamenat automatický úbytek svalové hmoty. Studie z roku 2011 pomocí magnetické rezonance ukazuje rozdíl mezi 40 letým triatlonistou, 74 letým mužem se sedavým způsobem života a 70 letým triatlonistou. Jak je vidět, starší sportovec má v podstatě stejné množství svalové hmoty (tmavě šedá oblast) jako mladší triatlonosta, zatímco starší muž bez aktviního pohybu vykazuje značný nárůst tukové tkáně (světle šedá oblast) na úkor svalů.
Změny se však netýkají jen svalů samotných, ale také nervů, které svaly aktivují, a jejich vzájemných propojení! Studie z roku 2010 a 2016 se zaměřily na tzv. motorickou jednotku svalu (tj. soubor svalových vláken ovládaných jedním nervovým výběžkem – motoneuronem). Těchto jednotek je ve svalu několik desítek, s věkem jich však ubývá, čímž zůstávají některá svalová vlákna bez inervace. Tělo však umí toto kompenzovat tzv. kolaterální reinervací, kdy ještě existující nervový výběžek se rozdvojí a novým zakončením znovu zapojí „osiřelá“ svalová vlákna. S menším počtem motorických jednotek tak můžeme stále ovládat větší množství svalových vláken. Toto však funguje jen asi do 60-65 let. Podle studie měli 65 letí běžci 140 motorických jednotek oproti 150 jednotkám u 25 letých běžců, zatímco u 65 letých lidí se sedavým způsobem života jich bylo jen 91!
Studie prokázala na 14 triatlonistech s průměrným věkem kolem 80 let, že měli ještě kolem 85 motorických jednotek oproti 60 jednotkám u stejně starých lidí se sedavým způsobem života. Svaly také vykazovaly o 25% více síly, i když měly jen o 14% více svalové hmoty dostupné pro kontrakci.
Naše pohybové schopnosti v pozdějším věku jsou tedy významně ovlivnitelné pohybem a fyzickou zátěží v průběhu života!
