Dornova metoda je jemná metoda, která napravuje kloubní posuny a blokády za součinnosti pohybu, dechu a vědomého uvolňování. Pro tělo to není šok, jako v podobě chiropraktických „škubnutí“, nevznikají mikrotraumata (jen otlačeniny, které mizí za pár dní) a řeší kostru celkově, čímž se vyrovnají fyzikální tlaky a napětí ve všech jejích částech. I přes její jemnost však bývá bolestivá – v místech, kde jsou výraznější posuny např. obratlů. V podstatě se dá říci, že čím je bolest větší, tím je patologický posun či blokáda kloubního spojení větší, ale o to důležitější náprava je, aby funkční porucha nepřešla ve strukturální. Stejně tak to platí při myofasciálních terapiích, kdy se manuálním tlakem rozjíždějí spojená („slepená“) svalová vlákna a fascie a uvolňují lokální spazmy a spoušťové body. I přes velmi jemné a pomalé působení na tyto tkáně z důvodu eliminace svalového stresu se velmi často zatlačí na místo, kdy se z otvoru v masérském lehátku ozve přinejmenším decentní zasyčení.. Když se vydrží na takovém bodě jistou dobu, dojde k prokrvení daného místa, dodání energie do svalových vláken a jejich následné uvolnění.
Člověk, který má však dlouhodobé bolesti a je z nich vyčerpaný, nemusí mít sílu vydržet tlaky na bolestivá místa, i když se tlak vždy přizpůsobí citlivosti ošetřovaného. Pak je vhodné hledat jemnější techniky. Ty mohou často udělat spoustu práce i tam, kde sice lze výše uvedené fyzioterapeutické metody použít, ale jemnější manipulace s tkáněmi zapojuje autoreparační mechanizmy těla a spoluúčast nervové soustavy, která již během terapie pomáhá s nastavením nových posturálních a pohybových vzorců, které by si tělo jinak hledalo obtížnější cestou samo v období po terapiích více silových. Zároveň s uvolněním ošetřovaného povoluje napětí neboli tonus jeho svalstva, čímž lze dosáhnout nápravy s menší citlivostí či bolestivostí. Velmi jemná síla tak zklidňuje psychiku i tělo, které je pak poddajnější a lépe reaguje na nápravu.
Asi nejefektivnější cestou je využití kraniosakrální biodynamiky, kdy se ošetřuje vleže v hluboké relaxaci. Práce je postavena na principu velmi jemné stimulace lebečních kostí, páteře, hrudníku a křížové kosti, event. i přilehlých měkkých tkání. Pohyb je nepatrný a je schopen ho cítit a provádět jen zkušený terapeut. Při práci s kraniosakrálním systémem (cranium = lebka; sacrum = křížová kost) se ovlivňujě také jemný pohyb mozkomíšního moku proudícího mozkovými komorami a páteřním kanálem, což s sebou nese přirozenou úpravu biorytmu, napětí kolem kosterně svalového aparátu, a tím i napětí dalších tkáňových a orgánových struktur těla. Dalo by se říci, že pracuje na tom samém, jako fyzioterapeutické metody, ale přibližuje se k tomu zevnitř těla za jeho součinnosti. Je proto více než vhodné, pokud máte skutečný zájem o komplexní zlepšení zdravotního stavu či uvolnění pohybového aparátu, tyto metody kombinovat a nechat, ať je výsledku dosaženo protnutím různých cest. Pro více informací o této metodě doporučuji prostudovat stránky terapeutky kraniosakrální terapie na Prameny života.